Bude setkání v Madridu. Že bych jela? Když už se tu španělštinu učím... Nechce se mi tam, ale nechávám se ukecat. Pak zlom, všechno je jinak a já se jdu odhlásit. Jenže na DCM zrovna nikdo není a už se tam pak nějak nedostanu, a tak nakonec 8. srpna sedím ve vlaku směr Praha, s chaosem v hlavě a přemýšlím, co to zas dělám za blbost.
V Praze na mě čeká bratránek, a tak ještě posedíme u vínka řešíc složitosti lidského života. Po tříhodinovém zpoždění nakonec přijíždí autobus a cesta na předprogram může začít.
První překvapení – Annecy. Nádherný město, Alpy na dohled a setkání s lidmi z české výpravy, o nichž jsem netušila, že je tu potkám.
Vše ale vypuklo v Tarragoně. Jelikož jsem byla přihlášená v týmu pořadatelů, tak jsem vyčkávala příval úkolů, který zatím nepřicházel. Ze všech stran jsme byli uklidňovaní, ať jen odpočíváme, že v Madridu nám bude hůř. Tak jsem se potloukala městem, po památkách, muzeích a u moře. Nelze zapomenout na bezvadný den s kamarádem kaplanem a hledáním kamenných oblouků v židovské čtvrti:) Součástí předprogramu byl výlet do Barcelony, krásnýho města patřícího Gaudího architektuře. Po mezinárodní mši jsem skepticky vyčkávala v děsné frontě do chrámu Sagrada Familia, ale interiér mě vážně uchvátil. Člověk si může jen sednout a se zatajeným dechem pozorovat krásu architektury, materiálu, symbolů, vitráží... Potkala jsem se tu s kamarádkou, a protože nás Gaudí zaujal, tak jsme si pak ještě prolezly park Güel, kde jsou jeho různé výtvory.
Autor: ancis; Anička Mácová (Veselí nad Lužnicí)
Celý článek na: Jak Gaudí zaujal
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.