Informace o akcích DCM, diskuse, fotky apod.:)

Ze zápisníčku české poutnice

30. 8. 2011 21:21
Rubrika: Akce DCM | Štítky: Madrid2011

Den první- Odjezd:  Určitě jsem na něco zapomněla. Mobil? Mám. Slovník? Mám…..Co ještě.... Českou vlajku!  Po složitém shánění a díky našemu obětavému kaplanu Jendovi a Lukášovým všude přítomným přátelům  máme nakonec  vlajku hned třikrát. Paráda. Tak už jen  jedno autobusové požehnání a můžeme vyrazit!


 

Den druhý- Annecy: Zastávka v krásném francouzském alpském městečku.  Ráno nás vysadí z autobusu, pozdě večer nás prý zase naloží. Ale co teď? Francouzsky umí jen Kamča. Držme se jí! Hledání záchodu se stává naší první náročnou misí. Jakmile jsou uspokojeny naše základní potřeby, začíná se nám tu líbit- jezero vlahé, čokoláda chutná (i když poněkud drahá). Večer už jsme docela uchození, a tak se těšíme do kostelních lavic. Ouha-ani se dovnitř nevejdeme, a tak posloucháme českou mši před kostelem a dáváme si předsevzetí, že příště přijdeme dřív.

Dalších pět dní- Tarragona: Pro tu šťastnější část českých poutníků včetně nás se koná předprogram v pěkném přímořském městu Tarragona (druhá část je ve vnitrozemském městě). Je tu teploučko. Ubytováni jsme odděleně- holky u Karmelitek, kluci u Svatého Pavla.  Nechceme se ale v přízemních místnostech spolu s další stovkou lidí udusit, a tak spíme raději venku. Voda teče, i když jen studená. Ráno nás budí parta dělníků, která opravuje vedlejší budovou.  Na snídani máme dvě houstičky, kakao, džus, na oběd hummus (nevím, proč se tak jmenuje - mně tedy chutnal) a gazpacho-  studený (tedy v době vydávání) rajčatový protlak a na večeři  sladkou bagetu se sladkým salámem a rybí salát. Projeví se český mlsný jazýček, neboť od druhého dne je nám nabídnuta možnost vrátit jednotlivé složky jídla zpátky do krabic.. My si nestěžujeme a ještě si v restauraci dobrovolně objednáváme další místní specialitu- paellu s mořskými plody a  sangríu. (Mňam!) ..  Denně máme společné ranní modlitby, mši, večerní modlitby- a česky, takže zatím rozumíme všichni J Místní dobrovolníci (v džínách, botaskách- a div že ne v mikinách) nás (schované pod deštníkem, natřené opalovákem, ovívající se vějířem a stejně se potící) provázejí po městě a ukazují památky z doby římské. Se svou ubohou znalostí španělštiny sloužím celé skupince jako překladatelka, neboť když Španěl řekne, že umí anglicky, znamená to, že viděl asi dvě lekce English for Beginners… Ovšem komunikují rádi, to ano- nakonec gesty a mimikou se dá dorozumět po celém světě.  A teď to hlavní (Odpusťte mi tu přízemnost). Moře J Moře je tu před námi jako na dlani. Jen k němu slétnout. Ano, to by chtělo, neboť mezi pláží a městem vede železnice. Jediný podchod široko daleko je vzdálen od českého centra 3 km. A tak chodíme, chodíme, plaveme, sluníme se a zase chodíme…

Autorka: Iva B. Jansová (Sušice)

Celý článek: Ze zápisníčku české poutnice

Zobrazeno 886×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková