Autobus z Třeboně mi neujel, už v Budějovicích je nás dost, Mirka získává indiánskou přezdívku Hýkající mustang, v Prachaticích nabíráme další. Oproti dřívějším způsobům, jak se dostat na animátory (pěšky, stopem, spoléháním na Romana…) příliš bezproblémové. No, jak se to vezme. Třetina lidí jde na maturák Kendyho, takže Ktiš bude o něco prázdnější než obvykle. A to organizátoři jako problém berou.
Už od Budějovic jsme se bavili o jídelníčku („Máš ho? Já taky ne. Hahahahahahahaha“). Ano, začali jsme se pomalu přesouvat do řádné animátorské praxe. Zadání bylo a stále je celkem náročné. Jak již bylo poznat z předcházející krátké ukázky, jídelníček odevzdalo opravdu málo lidí. Taky že nás za to řádně pokárali. Musíme ho odevzdat pro příští, už poslední animátory. Navíc jsem zjistil, že celkově musím do května nadělat 40 hodin animátorské praxe – Au! No, ty, co jídelníček odevzdali, taky zrovna nešetřili, kritika byla rozsáhlá a zdrcující („Tohle nejde uvařit pro 30 lidí, tohle taky ne, a tohle? Vůbec“), až jsem získal dojem, že se prakticky dají dělat jen chleby s pomazánkou/marmeládou.
Nebudu vás nutit rozsáhlým popisem programu. První přednáška byla od Romana o spolču. Přes různé okliky způsobenými prací ve skupinkách (teorie Alfasamce, nezbytnost chlebíčků, afterparty) jsme se dostali k tomu, co od spolča očekáváme, jak ho řídit a na co si u něj dávat pozor.
Pokoj Betlém byl tuto noc nezvykle tichý. To bylo tím, že obvyklé osazenstvo bylo rozděleno do dvou pokojů :)
Sobota je nejoblíbenější den Animátorů. Je to jediný celý den strávený společně a navíc: vždycky je hra! Ta tentokrát byla fakt zajímavá, posuďte sami: Po chvilce vysvětlování (opravdu jsem byl jedinej, kdo to nechápal?) se seřazujeme do dvou řad. Ti, co stojí za sebou, tvoří tým. Jsem dohromady s Luckou Martanovou, to je bezva, protože tahle hra je o tom, jak dokážeme odhadnout myšlení svého parťáka. Po cestě, na kterou vás pošlou, je několik rozcestí. Já běžím doprava, Lucka doleva. Na konci oba najdeme papír s nějakým nápisem, např. Film. Musíme odhadnout, co tam napíše ten druhý, zaznamenáme to na příslušný papírek a běžíme zpátky. Na rozcestí se potkáme, a pokud jsme tam oba napsali stejný film (Avatar), můžeme pokračovat dále, jinak to jeden z nás musí běžet opravit. Úspěšně zvládáme zadání jako: Značka auta, Škola, Pohádková postava, Postava z bible, Jídlo…téměř zázračně se shodujeme. Celkový dojem (úžasný) kazí jen rozbahněná cesta.
Mírně zmatenou, ale velmi zajímavou přednášku na téma Historie Církve slyšíme z úst Rudolfa Svobody. Kryštof pravděpodobně půjde do pekla. Sladkou tečku programu pak tvoří skupinky s cvičením Jak vést skupinku. Je neočekávaně obtížné vést diskuzi nad tématem vyplývajícím z úryvku bible, když vám posluchače dělají kamarádi s vylosovanými rolemi, jako jsou: Kecal, Odbíhač od tématu nebo Těžký introvert. Já to nakonec snad zvládám se ctí, ale když řeknu, že jsem se pěkně zapotil, lhát nebudu.
Pokoj Betlém tuto noc už nebyl potichu. Roumen, Pepa, Já, Mirek, Kryštof – tento kvintet je nezastavitelný. Dědek nás několikrát poctil svou návštěvou. Usínám hluboko po půlnoci.
Neděle se nesla ve znamení reflexe a stanovování povinností do příštích animátorů. Tuším, že s největšími hříšníky měl osobní pohovor sám Roman. No dobře, na mě došlo taky. Pak už jenom mše, úklid, oběd, loučení – klasika. Znovu se uvidíme až v květnu. I když…něco jako sraz plánujeme ještě předtím. Sledujte fejsbukovou skupinu animátoři JČ.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.